Tunika

STŘIH A ŠITÍ

        Jak na střih, to je poměrně ošemetná věc. Můžete ho mít hotový za pět minut, nebo se s ním trápit dva dny. Základ můžou tvořit například čtyři obdélníky. Předek, zadek, dva rukávy, hotovo. Jednoduchá věc. Pokud máte dostatečně veliký kus látky, můžete udělat střih z jednoho kusu – nahoře na ramenou bude přehyb. Obdobně lze udělat střih ze dvou kusů – předek a zadek. To jsou poměrně hrubší střihy, takže s nimi výborně sedící upnutou halenu neuděláte. Ale většinou jsou plně dostačující.

Příklad střihu, který není vůbec složitý, ale přesto je velice pohodlný. 
Namísto obdélníků se jedná o lichoběžníky, rukávy jsou z jednoho kusu a šev mají na spodní (vnitřní) straně.

• Pečlivě se změřte, popřípadě požádejte někoho, ať to udělá za vás, je to většinou přesnější a když to nebude sedět, máte to na koho hodit. Důležité rozměry jsou šířka a délka tuniky, šířka a délka rukávů, šířka průramků (to je to místo, kde se vsazují rukávy). Raději o něco volnější, rezerva se hodí, a zmenšit to jde skoro vždycky. Měříme se v tom, co budeme pod tunikou nosit, takže pokud šijete svrchník, nezapomeňte na sebe navléknout zbroj! Tunika většinou nebývá nějak upnutá, to je spíš záležitost různých kabátců, které mají taky o dost složitější střih. Takže když takových pět centimetrů ne šířce přidáte, vůbec nic tím nezkazíte.
• Rozměry si poznamenejte a posléze aplikujte na střih nakreslený na papír. Jsou lidi, kteří si na balicí papír rozkreslí střih jedna ku jedné, ten pak na sobě zkouší a podle něj obkreslují na látku. Nikdy jsem to nedělal, ale věřím, že to pro někoho může být velká pomoc. Pokud máte strach vzít látku a začít po ní kreslit, existuje ještě jeden jednoduchý trik, jak na střih. Vezměte si nějaké triko nebo mikinu, ideálně z neelastického materiálu, a obkreslete střih podle něj (hlavně při šířce průramků a úhlu ramen je to dost pomocník).
• Stříháme tak, abychom měli cca 1 cm rezervu na šití. Zkuste na to nezapomenout.
• Šijeme buď v ruce, nebo na stroji. Kdo šije v ruce, buď nemá přístup ke stroji, anebo k tomu má nějaký jiný důvod. Pokud vás nějaký takový nenapadá, tak to nedělejte. Švy děláme co nejpečlivěji. Raděj tomu teď obětujte půlhodinku navíc, tunika se vám odmění větší výdrží. Kdo to prošije nějak halabala, tak se mu to někde brzy trhne. Obentlování okrajů látky u stehů, aby se vám to nepáralo, je dost používané, ale rozhodně ne nezbytné.
• Poslední dobou je módní vnější švy udělat nějak ozdobně v ruce, vypadá to dobře - týká se většinou zapošití okrajů. Obšití kontrastní barvou, našití lemu, možností je spousta, záleží na tom, jak moc se vám do toho chce a co si od kostýmu slibujete.

ZÁVĚR

Na závěr bych chtěl dodat, že tunika jako taková vám kostým samozřejmě neudělá. Pokud si k ní vezmete legíny, šusťáky, nebo tenisky, budete za blba stejně.